Pojednání o smrti

17. března 2016 v 14:49 | Fin4l |  Z mysli vaší Fin4l...
Čas od času se zamyslím nad světem. Nad tím jak funguje, jak do sebe všechno zapadá. Jak lidé žijí. A když už jsme u lidí, bylo by k užitku zmínit jednoho starého přítele, který jde trnitou stezkou život s každou bytostí, která kdy spatřila světlo světa. Je to osud. A osudem každého člověka je zemřít. Tahle cesta je předem určena pro každého. Někdy si možná myslíte, že váš život nemá smysl. Ale to se mýlíte, život každého má smysl. Protože každý se narodil proto, aby zemřel. Smrt je nehmatatelná, neuchopitelná. Nikoho neušetří. A nemá úctu ani před králem, ani před nikým klidně milionkrát mocnějším. Smrt nás provází celým naším život. Celou tou dlouhou poutí. Každý ji vidí jinak. Pro někoho je to temná postava v kápi s kosou v ruce, pro dalšího anděl s černými křídly a orlím pohledem, ale já ji vidím jako dorážejícího vtíravého šakala. Ano přesně tak, bavíme se o té malé psovité šelmě. Smrt je pro mne šakalem. Je stejně jako on zpočátku nenápadná, ale nakonec se z ní stane krvelačná bestie, a má z mého pohledu podobu tohoto tvora, nýbrž nás celý život pronásleduje, neustále nás doráží a snaží se nás dostat. Jistě že tím nechci říci že celý život za námi pobíhá vypelíchaná psovitá šelma, ale chápete snad co tím chci říci. Někdo se toho malého pouštního psa bojí a celý život žije ve strachu a hrůze z něj. Někdo si může namlouvat, že jemu strach nenažene, ale ať se vám to líbí či ne, to zvíře jednou dostane kuráž a už mu nebude stačit kolem nás pobíhat v kruzích, už ho nebude bavit tiše na nás dorážet, to už pro něj bude klišé. Jednou se rozběhne a skočí, zuby nás roztrhá na kusy. Někdo se možná bude bránit, bude se šelmou bojovat, kopat kolem sebe, křičet, ale to mu nepomůže. Šakal ho nakonec stejně dostane na zem. To je zase jeho osud. A když naše duše bude osvobozena z těla, bestie se jí ujme a bude nás doprovázet na cestě do ráje. Je to možná kruté, ale je to tak. A možná si teď říkáte že jsem cvok když smrt vidím zrovna takhle, ale já zkrátka měla potřebu se s vámi o tento můj pocit podělit. Smrt nás jednou dožene každého a nikdo se před ni neschová ani v tom nejtemnějším koutě světa a jak jdou dny, blíží se stále více a více k nám a jednoho dne nás pohltí. Ta tichá kráska je neustále za námi jako plíživý stín, a sápe se na nás svími ledově chladnými prsty. Smrt bych též mohla přirovnat ke stínu. Neustále je za námi, celý náš život. Podobné jako přítel šakal, ne?

 

Úvod do rubriky

17. března 2016 v 10:54 | Fin4l |  Články na přání
Pravděpodobně si nyní říkáte, o čem že vlastně tato rubrika bude. Jistě se vám již v hlavě vytvořil matný obrys, ale já vám to celé kapánek přiblížím. Zde půjde, mí milí čenáři, především o váš názor. Zkrátka a jednoduše, budete mi do komentářů psát, o čem chcete, abych daný článek udělala. Ať už se ve vaší hlavě zrodí jakkoliv střelený nápad, nebojte, napište ho a já se podle toho pokusím sesmolit článek. Můžete vymýšlet i témata, která budou dávat vznik otázkám na mou osobu. Například mohu vytvořit článek, který bude popisovat mé zájmy, koníčky, nebo něco na ten způsob, i když tedy zcela nerozumím tomu, jak by to mohlo někoho zajímat. Tím však nechci nijak urážet toho, kdo bude toto téma chtít případně napsat. Jinak, tyto články nebudou vycházet pravidelně. Zkrátka, když bude mít vaše drahá Fin4l zrovna chuť a náladu, vybere si nějaký pěkný komentář a dle něj sepíše článeček. Doufám, že se vám rubrika bude líbit a můžete mi hned nějaké to téma do komentářů napsat. To je vše!

Blog je na světě!

16. března 2016 v 22:59 | Fin4l |  Oznámení
Zdravím poutníku! Zřejmě jsi se na své cestě zemí nesoucí jméno "internet" ztratil v husté mlze, několik dní jsi tápal v nicotě a nakonec jsi ke své smůle zabloudil na blog jednoho cvoka který si říká Fin4lDestiny. Ale říkejte mi jen Fin4l. Ano, tak tak. Pokud budeš mít tu odvahu přečíst nadcházející řádky, budu se ti dosti divit, že se mezitím numlátíš klávesnicí, nýbrž můj styl psaní musím označit za poněkud nudný a nezáživný. No nic, to je můj názor, jaký bude tvůj, to mi můžeš napsat do komentářů. Každopádně, nyní k tomu, proč byl tento blog vlastně založen. Řekněme, že jednoho jistého smrtelníka, který čirou náhodou zrovna píše tento článek zachvátila příšerná smrtící choroba nesoucí uporný název....ZÁNĚT HRTANU! Každopádně si tato nemoc vyžádala několikadenní přestávku ve škole a mou mysl zaplavila mračna nudy. Tak proč si nezaložit blog?!? No a o čem že se zde budete moci dočíst? To vlastně ani já pořádně nevím.....Zřejmě o mých myšlenkách, rozmarech, snech a možná se zde budou čas od času objevovat i nějaké ty povídky, nýbrž mi jejich sepisování umožnujě na čas utéct z krutého světa tam, kam chci jen a pouze já. Takže tento blog bude poměrně všestranný, ale jeho zaměření, jak bude plynout čas, se může změnit. Tak, jestli jste tento článek dočetli do konce, patří vám má hluboká poklona. Upřímně doufám, že si někdy v budoucnu přečtete i mé další články. Zatím se s vámi však musím rozloučit. Pa..mějte se...zbohem. A nezapomeňte do komentářů napsat svůj názor na existenci jak mě, tak i tohoto blogu. Goodbye!

Kam dál

Reklama